Případ Guttenberg po deseti letech

Počátkem ledna odstoupila po odhalení plagiátů svých vysokoškolských kvalifikačních prací z funkce rakouská ministryně práce Christine Aschbacherová (nar. 1983). Její kauza mnohým připomněla 10 let starý případ Guttenberg.

Počátkem ledna letošního roku byla publikována dokumentace plagiátů magisterské a dizertační práce rakouské ministryně práce, mládeže a rodiny Christine Aschbacherové (nar. 1983), po němž následovalo její takřka okamžité odstoupení z funkce. Řadě vědců, politiků a novinářů to dalo příležitost srovnávat aktuální rakouský případ s největší akademickou plagiátorskou kauzou nového tisíciletí, případem opsané dizertace někdejšího německého spolkového ministra obrany Karla-Theodora Guttenberga (KTG). Mezi oběma případy existuje řada shod i rozdílů. Z našeho pohledu je dost podstatné a znepokojivé zjištění, že jedním z hlavních aktérů aktuální kauzy je slovenská veřejnoprávní univerzita a že je do ní nepřímo zapletena i jedna z českých regionálních univerzit. Tak tomu v kauze KTG nebylo.

 Od propuknutí kauzy KTG uplyne v polovině února deset let, a je tedy na místě si ji znovu, s odstupem času připomenout.

Karl Theodor Guttenberg

Karl-Theodor Maria Nikolaus Johann Jacob Philipp Franz Joseph Sylvester svobodný pán von und zu Guttenberg pochází ze starobylé německé šlechtické rodiny, jejíž kořeny sahají v Horních Francích (na severu dnešní spolkové země Bavorsko) až do poloviny 12. století. Narodil se 5. prosince 1971 v Mnichově. Jeho otec Enoch zu Guttenberg (nar. 1946) je známým dirigentem a sbormistrem. Jeho děd, Karl Theodor zu Guttenberg (1921-1972), byl významným politikem bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) a od roku 1957 až téměř do své smrti byl nepřetržitě poslancem německého Spolkového sněmu.

K- T. Guttenberg vystudoval v letech 1992-1999 právní vědy na univerzitě v Bayreuthu. V roce 2002 byl zvolen do Spolkového sněmu a od té doby zastával četné další, především stranické a parlamentní funkce. V letech 2008-2009 působil několik měsíců jako generální tajemník CSU. V únoru 2009 byl jmenován ministrem hospodářství a technologií ve spolkové vládě kancléřky Angely Merkelové. V říjnu téhož roku dosáhl vrcholu své kariéry, postu ministra obrany, a tedy nejvýše postaveného představitele své strany ve spolkové vládě. Během následujícího roku získal ve své funkci značnou popularitu a veřejně ohlásil přípravu zásadní reformy Bundeswehru.

Dizertace

V roce 2006 předložil Guttenberg na Fakultě právních a hospodářských věd Univerzity v Bayreuthu dizertační práci Verfassung und Verfassungsvertrag. Konstitutionelle Entwicklungsstufen in den USA und der EU (Ústava a ústavní smlouva. Vývojové stupně ústavy v USA a v EU), zpracovanou pod vedením tamního profesora veřejného práva a jednoho z nejuznávanějších poválečných německých ústavních právníků Petera Häberleho (nar. 1934), držitele sedmi čestných doktorátů evropských a jihoamerických univerzit. Dizertace byla přijata počátkem roku 2007, ohodnocena jako výborná (summa cum laude) a jejímu předkladateli byl vzápětí udělen doktorát práv.

Guttenbergova dizertace vyšla tiskem v roce 2009 v renomovaném berlínském právnickém nakladatelství Duncker et Humblot (ISBN 978-3-428-12534-0) v nákladu 400 výtisků. Kniha čítající 475 tiskových stran působí na první pohled jako velmi solidní, až impozantní, svědomitě zpracované a dosti široce pojaté vědecké dílo. (Nejde tedy o výtvor vzbuzující podezření už při prvním prolistování, jako je tomu u loňské bratislavské dizertace rakouské exministryně Aschbacherové.) Tematicky je Guttenbergova dizertace prací z oblasti (historicky zaměřeného) srovnávacího ústavního práva. Na širokém základě, s řadou exkurzů a inkurzů, je v ní srovnáván ústavní vývoj sjednocující se Evropy od meziválečného období s ústavním vývojem Spojených států; značná pozornost je zaměřena na ústavní zákonodárství.

Odhalení plagiátu. Začátek aféry

S obviněním, že dizertace spolkového ministra obrany je plagiátem, poprvé otevřeně vystoupil v únoru 2011 Andreas Fischer-Lescano (nar. 1972), profesor veřejného a evropského práva a právní teorie na univerzitě v Brémách a spoluvydavatel časopisu Kritische Justiz. Stalo se tak v době, kdy připravoval recenzi Guttenbergovy publikace. Toto brizantní obvinění převzal 16. února 2011 list Süddeutsche Zeitung (SDZ). Celá záležitost vzápětí v Německu vyvolala mohutnou mediální reakci. Sám Guttenberg označil nejprve obvinění za absurdní. O pár dní později již připustil, že se v dizertaci mohou vyskytovat chyby či nepřesnosti. (https://www.youtube.com/watch?v=Khe9du-6k_M). V první reakci na zprávu SDZ označil obvinění z plagiátu za absurdní také prof. Häberle.

Vyjádření kancléřky Merkelové

Dne 21. února 2011 se ke kauze KTG vyjádřila spolková kancléřka Dr. Angela Merkelová. Německá akademická veřejnost od ní oprávněně a s nadějí očekávala jednoznačné a zásadní vyjádření, a to přinejmenším ze dvou důvodů: Za prvé, Merkelová sama působila v letech 1978-1989 v Ústředním institutu pro fyzikální chemii Akademie věd NDR v Berlíně, a je tedy bývalou vědeckou pracovnicí. Navíc je její současný manžel Gerhard Sauer renomovaným vědcem a profesorem chemie na berlínské Humboldtově univerzitě. Za druhé si Merkelová vydobyla vysoký morální kredit, když se na přelomu let 1999-2000 během aféry s nezdaněnými sponzorskými dary pro Křesťanskodemokratickou unii (CDU) jako tehdejší generální tajemnice strany zasadila o odstoupení bývalého kancléře Helmuta Kohla, jenž byl za uvedenou aféru zodpovědný, z postu čestného předsedy CDU. Po následující rezignaci předsedy strany Wolfganga Schäubleho byla na sjezdu CDU v dubnu 2000 zvolena drtivou většinou její předsedkyní. Kancléřka Merkelová se však vyjádřila k aféře KTG krajně nešťastně a zcela neočekávaně, pohrdavým a veskrze cynickým výrokem: „Ich habe keinen wissenschaftlichen Assistenten oder einen Promovierenden oder einen Inhaber einer Doktorarbeit berufen, sondern mir geht es um die Arbeit als Bundesverteidigungsminister. Die erfüllt er hervorragend, und das ist das, was für mich zählt.“ („Neustanovila jsem vědeckého asistenta, ani promovanou osobu, ani držitele doktorské práce, nýbrž mi jde o jeho práci jako spolkového ministra obrany. Tu vykonává vynikajícím způsobem, a to je to, co je pro mne důležité.“) (zde v čase 0:48n.: https://www.youtube.com/watch?v=eeikmp9Ix98).

Protesty

Citované vyjádření kancléřky vyvolalo pobouření a hromadné protesty v německých vědeckých kruzích a na univerzitách. Proti dvojí morálce vyjádřené ve výroku Merkelové protestovala mj. prof. Margret Wintermantelová, tehdejší prezidentka konference rektorů německých vysokých škol, zastupující přes 400 německých univerzit a vysokých škol: „Závadové vědecké jednání není kavalírský delikt a nesmí být takto pojímáno.“ Prezident Německého svazu vysokých škol, významný právní vědec a profesor na univerzitě v Kolíně nad Rýnem Bernhard Kempen v ostré reakci na výrok kancléřky označil marginalizaci vědeckých pochybení nejvyššími představiteli německého státu za pobuřující. „Povstaly“ i dvě univerzity, jichž byl Guttenberg z titulu své ministerské funkce nejvyšším představeným ¦ Univerzita Bundeswehru v Mnichově a Univerzita Helmuta Schmidta v Hamburku.

Dopis doktorandů

Nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším protestem proti „teorii dvou těl“, jak definoval kancléřčin postoj (s odkazem na dílo německého medievisty Ernsta Kantorowicze) novinář Christian Geyer ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, byl tzv. dopis doktorandů z 24. února 2011. K němu se jen do 1. března 2011, tedy v průběhu pouhých pěti dnů, připojilo přes 60 tisíc (!) signatářů, převážně doktorandů a vědeckých asistentů z německých univerzit. Autoři dopisu označili výrok A. Merkelové za „… výsměch všem pomocným vědeckým silám, jakož i všem doktorandkám a doktorandům, kteří se čestným způsobem snaží svým dílem přispět k vědeckému pokroku“. Dne 26. února protestovali mnozí z doktorandů také před berlínským Spolkovým kancléřstvím. Nezapomenutelným symbolem tohoto protestu se staly tisíce bot umístěných na plotě kancléřství (https://www.youtube.com/watch?v=Cz22Vl3j2h8).

Někteří kritici A. Merkelové označili její výrok pouze za kultivovanější verzi krajně expresivního vyjádření sloupkaře bulvárních novin Bild Franze Josefa Wagnera, který se den po vypuknutí aféry, 17. února 2011, zastal populárního ministra obrany slovy: „Macht keinen guten Mann kaputt. Scheiß auf den Doktor.“ („Nenech zničit dobrýho chlápka. Kašli na doktorát.“)

Na veřejném slyšení ve Spolkovém sněmu 23. února 2011 se jednatel parlamentní frakce Sociálně demokratické strany (SPD) a bývalý dolnosaský ministr pro vědu Dr. Thomas Oppermann (1954-2020) jasně dotázal ministra Guttenberga: „Můžete vyloučit, že se jiné osoby než Vy sám spolupodílely na vyhotovení Vaší doktorské práce?“ (zde v čase 11:10n: https://www.youtube.com/watch?v=KbeFqrjxNyU ). Načež Guttenberg odpověděl v nacvičeném gestu s rukou na srdci: „Už jsem vícekrát řekl, že jsem tuto doktorskou práci napsal osobně.“ Na to se jej Oppermann dotázal, jestli „… tento typ humoru není krutým výsměchem vůči Univerzitě v Bayreuthu, její právnické fakultě a Vašemu vedoucímu práce prof. Häberlemu?“ V následujícím projevu před plénem Spolkového sněmu Oppermann konstatoval, že ona doktorská práce není z větší části Guttenbergovým dílem, a vyjádřil domněnku, že ministr k jejímu zpracování využil služeb nějakého placeného pisatele (ghostwritera) z řad zaměstnanců Spolkového sněmu. Jeho projev kulminoval výrokem: „V Německu nesmí být žádná privilegia pro ministry!“ (zde v čase 2:50n.: https://www.youtube.com/watch?v=vrA8llyn3GY)

Další průběh aféry

Výrok a postoj A. Merkelové v aféře KTG byl kritizován nejen představiteli opozice, nýbrž i její vlastní strany. Jako příklad může posloužit lapidární kritické vyjádření osobnosti široce rozkročené mezi politikou a vědou, předního politika CDU a světově uznávaného německého právního vědce, bývalého rektora Ruhrské univerzity v Bochumu a také někdejšího dlouholetého ministerského předsedy Svobodného státu Sasko prof. Kurta Biedenkopfa: „Rozdělení člověka a úřadu neexistuje.“

V rozhovoru pro SDZ z 28. února 2011 se od Guttenbergova jednání distancovala také spolková ministryně pro vzdělávání a výzkum Anette Schavanová, když prohlásila na adresu svého kolegy ze spolkového kabinetu: „Jako ten, jenž promoval před 31 lety a ve svém profesním životě měl možnost vést mnoho doktorandů, se stydím nejen potají“. Za tento svůj výrok si Schavanová vysloužila ostré pokárání za nesolidární jednání od Guttenbergova stranického šéfa, tehdejšího předsedy CSU Horsta Seehofera. I nejvyhraněnější stoupenci kancléřky byli nuceni konstatovat, že se Merkelová - vzdor svým dřívějším zkušenostem ­¦ nevydala cestou „bezpodmínečné věrnosti konzervativním hodnotám a vědeckým normám“ a že před důležitými (a nakonec těsně prohranými) zemskými volbami v Bádensku-Württembersku dala přednost pragmatickým hlediskům.

Postoj prof. Olivera Lepsiuse

Tehdejší držitel postižené bayreuthské katedry, nástupce prof. Häberleho, vynikající německý právní vědec a filozof prof. Oliver Lepsius (nar. 1964) vystupoval v aféře KTG od počátku velmi rozhodně, otevřeně a s nemalou statečností. Samotného Guttenberga označil za nebývale drzého podvodníka: „Naletěli jsme podvodníkovi. Je to nevídaná drzost, jakým způsobem podvedl vážené osoby na univerzitě.“ (https://www.youtube.com/watch?v=DWCNxjKiBSw&t=9s) Tímto odvážným prohlášením Oliver Lepsius překročil Rubikon, neboť vědomě přestoupil meze urážky na cti, a vystavil se tak přinejmenším riziku případné Guttenbergovy žaloby. Inkriminovanou dizertaci charakterizoval Lepsius jako plánovitě a systematicky zkompilovaný plagiát. Ministrovo tvrzení, že nejednal úmyslně, označil za ztrátu smyslu pro realitu, neslučitelnou s výkonem jakékoli odpovědné veřejné funkce. O málo později vyjádřil prof. Lepsius tento svůj názor obdivuhodně výstižným, přímočarým a obecněji platným konstatováním: „Entweder er lügt, oder er ist meschugge. Beides macht ihn gleichermaßen untragbar für ein verantwortungsvolles Amt.“ („Buď lže, nebo je pomatený. Obojí ho ve stejné míře činí neúnosným pro odpovědný úřad.“)

Guttenbergova rezignace

K.-T. Guttenberg odstoupil z funkce spolkového ministra obrany 1. března 2011, tedy pouhých 13 dní po prvním zveřejnění aféry. Zároveň se vzdal i poslaneckého mandátu ve Spolkovém sněmu. Ve více než šestiminutové, rétoricky působivé rezignační řeči zmínil příčinu svého odstoupení, bayreutskou dizertaci, prakticky jen ve třech větách (https://www.youtube.com/watch?v=iNQMz4GMgQo).

Odnětí doktorátu a další reakce univerzity v Bayreuthu

Již 23. února 2011, tedy týden po zveřejnění, odňala univerzita v Bayreuthu Guttenbergovi doktorát. Tento postup počátkem března 2011 potvrdilo také bavorské Ministerstvo pro vědu, výzkum a umění. Ke Guttenbergovu jednání se vyslovil v prohlášení z konce února 2011, plném trpkého zklamání, také podvedený prof. Häberle: „Nepředstavitelné nedostatky odhalené v dizertaci pana Guttenberga jsou závažné a nepřijatelné. Odporují tomu, co jsem se snažil jako dobrou vědeckou praxi prezentovat svým osobním příkladem a také zprostředkovat svým doktorandům. Odnětí doktorského titulu bylo nevyhnutelným důsledkem.“ V té chvíli Häberle navíc zřejmě ještě netušil, že na bezmála třiceti místech Guttenbergovy dizertace se vyskytují pasáže opsané z jeho vlastních prací.

Případ KTG uzavřela univerzita v Bayreuthu 5. května 2011, tedy již po necelých třech měsících, kdy příslušná komise uveřejnila podrobnou a obšírnou zprávu „ve věci vyšetření podezření ze závadového vědeckého chování pana Karla Theodora zu Guttenberga“. V čele pětičlenné komise stál jakožto univerzitní ombudsman významný německý právní historik prof. Diethelm Klippel. Komise se ve své zprávě zabývala nejen jednáním a pochybeními K. T. Guttenberga, ale věnovala se detailně také otázce případné spoluzodpovědnosti vedoucího práce prof. Häberleho a druhého posuzovatele, jímž byl mnichovský právní vědec a také člen a bývalý komunální politik CSU prof. Rudolf Streinz. Zpráva připustila, že jmenovaní mohli určité skutečnosti a nedostatky postřehnout, na druhé straně však konstatovala, že nebylo v jejich možnostech na doktoranda přímo „dohlížet“ a že ani oni, ani další fakultní činitelé, kteří se na promočním řízení K. T. Guttenberga podíleli, se nedopustili žádných hrubých pochybení. Autoři zprávy však vyjádřili značnou pochybnost o oprávněnosti hodnocení dizertace nejvyšší známkou, které se zřejmě opíralo především o posudek prof. Streinze, kde se psalo o „inovativním charakteru“ a „originalitě“ práce.

Navzdory tomuto závěru aféra KTG do značné míry zdevastovala vědeckou pověst prof. Häberleho. Jeho vcelku nudná kniha z roku 2010 „Pädagogische Briefe an einen jungen Verfassungsjuristen“ („Pedagogické listy mladému ústavnímu právníkovi“), v níž se Häberle pokusil formulovat svůj odkaz univerzitního učitele ústavního práva, se stala prakticky přes noc bestsellerem. Nikoli však proto, že by natolik oslovila mladé německé ústavní právníky, nýbrž proto, že obsahovala pasáž, v níž si elitářsky naivní Häberle pochvaloval svou „spolupráci“ se svobodným pánem Guttenbergem. Výsměch sklidil Häberle i v německém odborném tisku: V renomovaném kritickém právnickém časopisu Myops se Häberlemu právě pro tuto pasáž ironicky vysmál profesor pařížské EHESS Rainer Maria Kiesow.

GuttenPlag Wiki  a VroniPlag Wiki

V souvislosti s kauzou KTG vznikly dvě webové stránky zabývající se plagiáty vědeckých prací. První z nich byly stránky GuttenPlag Wiki  (http://de.guttenplag.wikia.com/wiki/GuttenPlag_Wiki), které byly spuštěny pouhý den po vypuknutí aféry KTG, 17. února 2011. Díky těmto stránkám a jejich bezplatné podpoře ze strany stovek anonymních přispěvatelů se během krátké doby podařilo ukázat mimořádný rozsah Guttenbergova podvodu (zde v čase 36:30n.: https://www.youtube.com/watch?v=1kQ8GXIVSvM). Ke dni 3. dubna 2011 bylo zjištěno, že dizertace někdejšího ministra obsahuje necitované pasáže ze 135 zdrojů, které se objevují ve více než 90 procentech stran jejího vlastního textu. Internetová komunita sehrála v kauze KTG velmi pozitivní roli. Především její zásluhou byl „nejblíbenější německý politik“ donucen k brzké rezignaci, neboť přestal být pánem situace, na čemž nic nezměnila ani mohutná mediální podpora ze strany deníku Bild.

Koncem března 2011 založil, původně anonymně, podnikatel a bývalý německý reprezentant v americkém fotbalu Martin Heidingsfelder (nar. 1965) internetovou antiplagiátorskou platformu VroniPlag Wiki. Jejím cílem je zkoumat vysokoškolské kvalifikační práce (především dizertace, ale i habilitační práce), u nichž se vyskytlo podezření z plagiátu. Stránky byly pojmenovány podle Veroniky Saßové, dcery bývalého bavorského premiéra Edmunda Stoibera. Právě ta se stala první významnou „kořistí“ nově založené platformy. Na základě dokumentace VroniPlagu jí odňala v květnu 2011 univerzita v Kostnici doktorát práv získaný o tři roky dříve na základě zplagiované dizertace o právní regulaci mobilního volání. Dotyčná měla trochu smůlu ¦ sama není osobností veřejného života, má však prominentního otce.

Do listopadu 2020 zdokumentovala platforma VroniPlag více než 200 plagiátů univerzitních kvalifikačních prací, zejména dizertací a habilitačních prací. Pozornost Vroniplagu se zaměřila nejen na kvalifikační práce obhájené univerzitách a vysokých školách v Německu, ale i ve Švýcarsku, Dánsku a Rakousku. Od roku 2014 věnuje platforma VroniPlag zvýšenou pozornost dizertacím německých a rakouských uchazečů na univerzitách v Polsku, v České republice a zejména na Slovensku. Ale to už je samostatný příběh…

Odkaz  případu KTG ve vědě, vysokém školství a politice. Cesta správným směrem a vzpoura hodná následování?

Kauza KTG měla bezesporu silný vliv na budoucí vývoj vysokého školství v Německu i v některých dalších evropských zemích ve sféře kontroly kvality studia, zejména požadavků kladených na kvalifikační práce. Závažný byl také dopad Guttenbergovy kauzy v oblasti etiky vědecké práce.

Přetrvávajícím dědictvím kauzy KTG je také (přinejmenším) velmi rezervovaný, občas až napjatý vztah německého akademického prostředí ke kancléřce A. Merkelové. Ta svým velmi problematickým postojem v kauze KTG, od něhož se nikdy později nedistancovala, paradoxně umožnila německým vědcům a akademikům si jasně uvědomit, že hodnoty vědy nejsou per se (tedy samy o sobě) identické s politickými hodnotami.