Kauza Aschbacherová – Googleberg, Kozyrevovo zrcadlo nebo císařovy nové šaty?

22. 04. 2022 18:43:20
V lednu 2021 byla uveřejněna dokumentace plagiátu dizertační práce rakouské ministryně práce a rodiny Christine Aschbacherové. Dizertace byla obhájena v létě 2020 na Slovenské technické univerzitě. Ministryně vzápětí rezignovala.

Dne 7. ledna 2021 uveřejnil rakouský mediální analytik a renomovaný specialista na otázky akademické etiky a správné vědecké praxe Univ. Doz. Dr. Stefan Weber dokumentaci plagiátu dizertační práce rakouské ministryně práce, rodiny a mládeže za Rakouskou lidovou stranu (ÖVP) Christine Aschbacherové (nar. 1983) (https://plagiatsgutachten.com/blog/dissertation-aschbacher/). Inkriminovaným plagiátem byla dizertace pod názvem Entwurf eines Führungsstils für innovative Unternehmen (https://opac.crzp.sk/?fn=detailBiblioForm&sid=64930206F366C8E3430BE3C607D8&seo=CRZP-detail-kniha). Tento plagiát byl úspěšně (!) obhájen 26. srpna 2020 Slovenské technické univerzitě (STU), konkrétně na její Materiálovotechnologické fakultě (MTF) se sídlem v Trnavě, a to ve studijním programu priemyselné manažérstvo a ve studijním oboru strojárstvo (!) (https://www.mtf.stuba.sk/sk/diani-na-mtf/aktuality/oznam-o-uspesnych-obhajobach-na-upim-5.html?page_id=15136).

Zjištění S. Webera byla natolik zdrcující, že ministryně Aschbacherová, blízká spolupracovnice tehdejšího spolkového kancléře Sebastiana Kurze, rezignovala již v pondělí 11. ledna 2021, po necelém roce ve funkci a pouhé čtyři dny po zveřejnění dokumentace plagiátu. S. Weber kauzu dizertace Ch. Aschbacherové na MTF STU označil za cosi mezi dadaismem a kafkárnou. Byl by to podle něho vhodný námět pro satirický film, odehrávající se v makabrózních kulisách koronavirové epidemie. Velkou část práce tvořil okopírovaný text. Pasáže, které k práci doplnila Aschbacherová, byly podle Webera jazykově na úrovni frekventanta nižších tříd základní školy. Práce byla plná stylistických i pravopisných chyb. Mnohé ze svérázných formulací, které Asbacherová ve své dizertaci vyprodukovala, začaly záhy kolovat po internetu jako memy (https://de.wikipedia.org/wiki/Christine_Aschbacher). Samotný Weber označil jazyk používaný ministryní v její dizertaci jako Kauderwelsch (hatlanina, žvást, plácání) a poznamenal, že úroveň textů jeho třináctiletého syna je podstatně vyšší a že některé nonsensy se vyznačují až „kabaretními“ rysy (https://www.youtube.com/watch?v=PP_zCMt0HHU). Podobné jazykové nedostatky vykazovala podle Weberových zjištění už magisterská práce Ch. Aschbacherové, kterou obhájila v roce 2006 na neuniverzitní Odborné vysoké škole ve Vídeňském Novém Městě (Fachhochschule Wiener Neustadt). I tuto práci Weber zdokumentoval jako plagiát. K tomu je nutno dodat, že osoba, která neovládá slovem a písmem žádný jazyk, je prostě pologramotná.

Rakouský novinář a televizní moderátor Armin Wolf upozornil, že v dizertaci Ch. Aschbacherové není u žádné z celkově 61 citací odkazováno na konkrétní stránku citovaného díla a oprávněně konstatoval, že něco podobného by asi v Rakousku neprošlo ani jako maturitní seminární práce. Některé pisatelčiny osobité až nesmyslné překlady navíc nasvědčovaly tomu, že neporozuměla obsahu používaných anglických prací (https://www.derstandard.at/story/2000123161286/die-wissenschaftliche-katastrophe-um-ministerin-aschbacher-weitet-sich-aus). Pisatelčino nakládání s původně anglickými texty přirovnal Weber ke stylu amerického básníka a duchovního otce beatnické generace Williama Burroughse, jenž tvořil osobitou metodou rozdělování textů a jejich opětovného spojování v jiném pořadí slov a obratů. Ponecháme-li stranou skutečnost, že podobný styl se u poetického díla snese, ale do vědecké práce jaksi nepatří, svědčilo to v případě plagiátu Ch. Aschbacherové především o používání googlovského překladače: Pisatelka se snažila přetvořit nepříliš jasný německý text, který jí „strejda Google“ ukázal, do zdánlivě srozumitelnější podoby, a dávala tak do souvislostí věci a jevy, které spolu v původním anglickém textu nesouvisely.

I za (ryze hypotetického) předpokladu, že by německy psaná dizertace paní exministryně nebyla plagiátem a neoplývala množstvím stylistických nonsensů i pravopisných chyb, šlo by o text nanejvýš na úrovni podprůměrné bakalářské práce. Tomu by přibližně odpovídalo oněch 61 neúplných citátů literatury. Ty lze navíc jen s extrémní dávkou fantazie považovat za přehled použité literatury, který je obligatorní částí každé vysokoškolské písemné práce, ročníkovou seminárkou počínaje.

Ani S. Weber nedokázal plně zodpovědět otázku, jak k něčemu podobnému mohlo dojít u univerzitní dizertační práce. Tedy u práce, která měla být zpracovávána po delší dobu a pod odborným vedením pověřeného vedoucího práce a jejíž kvalita by měla být osvědčena (nejméně) dvěma oponentskými posudky („... das grosse Rätsel, wie die ganze Schmarrn zustande gekommen ist, ist nicht gelöst...). Jak vedoucí dizertační práce, tak oponenti by měli být habilitovanými, a tedy plně vědecky kvalifikovanými vysokoškolskými učiteli (na Slovensku a v České republice tedy docenty či profesory). Aschbacherová započala své doktorské studium na MTF STU již v roce 2011, a celkově tedy trvalo dlouhých devět let.

Kauza Aschbacherová vyvolala v následujících veřejných diskusích řadu asociací a srovnání. Zastavím se zde pouze u tří z nich: u plagiátorské kauzy německého ministra obrany Karla T. Guttenberga, u univerzitní aféry s Kozyrevovým zrcadlem a u neradostného, nicméně výstižného srovnání se známou pohádkou Hanse Christiana Andersena. Tato srovnání mi připadají nejen zajímavá, ale svým způsobem zábavná. I když je to mnohdy zábava a legrace, při které se člověk může i otřást děsem. Pokud domyslí věci do konce a uvědomí si, co vše se může odehrát v prostředí vysokých škol a akademické vědy na území někdejší československé federace 32 let po pádu komunistického režimu.

Googleberg?

Kauza plagiátu dizertace exministryně Aschbacherové v myslích řady vědců, politiků a novinářů asociovala největší akademickou plagiátorskou kauzu nového tisíciletí, případ opsané právnické dizertace někdejšího německého spolkového ministra obrany K. T. Guttenberga z roku 2011. Guttenberg si díky vysokému počtu opsaných necitovaných textů z internetu vysloužil přezdívku Googleberg. V lednu 2021 úřadující rakouský spolkový ministr pro vědu a vzdělávání, nestraník prof. Heinz Faβmann označil kauzu Aschbacherová za největší případ podobného typu od Guttenbergovy aféry.

Mezi oběma případy existuje řada shod i rozdílů. Ty shody jsou převážně vnější. Obě kauzy vyvolaly silný mediální ohlas a vedly k odstoupení člena vlády během velmi krátké doby po jejich zveřejnění (u Guttenberga to bylo 13 dnů, u Aschbacherové necelé čtyři dny). V obou případech šlo o dizertace politiků křesťanskodemokratických stran.

Guttenbergova práce má ovšem v tiskem vydané podobě 475 tiskových stran a působí na první pohled jako velmi solidní, až impozantní, svědomitě zpracované a dosti široce pojaté vědecké dílo. K poznání toho, že jde o plagiát, je nezbytné Guttenbergovu dizertaci dosti důkladně pročíst a navíc se solidně orientovat v problematice ústavního práva, o němž práce pojednává. Naproti tomu cca 130-stránková trnavská dizertace exministryně Aschbacherové je výtvorem, který vzbuzuje podezření už při prvním nahlédnutí. Po pročtení byť i jen několika úvodních stran toto podezření výrazně zesílí. Odbornému čtenáři zde např. citelně chybějí odkazy na literaturu, z nichž pisatelka čerpala uváděné údaje. Velmi záhy, prakticky už po pár minutách, je tak možné dospět k závěru, že s touto trnavskou dizertací je cosi hodně v nepořádku.

Vedoucím Guttenbergovy dizertace byl jeden z nejvýznamnějších představitelů poválečné německé právní vědy, světově proslulý ústavní právník a státovědec prof. Peter Häberle, nositel řady čestných doktorátů evropských a latinskoamerických univerzit a několika státních vyznamenání zemí EU, včetně Spolkového záslužného kříže a Rakouského čestného kříže za vědu a umění I. třídy. Navzdory tomu Guttenbergova aféra do značné míry zdevastovala Häberleho pověst a vědecké renomé.

U plagiátorské kauzy exministryně Aschbacherové se zdá, že jaksi nebylo co zdevastovat. Vědecká proslulost školitele a vedoucího dizertace Ch. Aschbacherové prof. ing. Jozefa Sablika, CSc., končí v Petržalce. To, žel, není nadsázka, ale velmi politováníhodná skutečnost. V katalogu nepříliš vzdálené Rakouské národní knihovny ve Vídni nemá bývalý děkan MTF STU ani jediný záznam. Přitom např. jistý Petr Kreuz, který není (jak mnozí kolegové jistě rádi dosvědčí) nikterak významným vědcem, jich tam má více než dvě desítky. V katalogu Bavorské státní knihovny v Mnichově (BSB), která registruje prakticky veškerou středoevropskou vědeckou publikační produkci, se objeví při zadání jména Jozef Sablik 10 záznamů. Jedním z nich je učebnice ekonomie pro odborná učiliště a učňovské školy. Zbývajících 9 položek jsou pak články o rozsahu od 4 do 8 (!) stran, kde prof. Sablik figuruje pouze jako jeden z 3-5 spoluautorů. I pro otrlého pozorovatele je pak docela síla, že spoluautorkou pěti (!) z nich je exministryně Aschbacherová...

Pro srovnání: Nepříliš významnému P. Kreuzovi eviduje katalog Bavorské státní knihovny přes 80 bibliografických položek, v naprosté většině jako jedinému autorovi. Přibližně stejný počet položek lze tamtéž nalézt při zadání jména Danuše Nerudová, byť je jmenovaná u většiny z nich spoluautorkou. Skutečně velcí a světově uznávaní čeští vědci, jako je např. medievista prof. Ivan Hlaváček, mají v katalogu BSB několik set záznamů. Není to poprvé, kdy jsem byl nucen se zamyslet nad tím, komu všemu slovenští prezidenti (v Sablikově případě Rudolf Schuster) podepisovali profesorské diplomy.

Slovenské hranice vědecky nepřekročila ani oponentka dizertace Ch. Aschbacherové doc. ing. Dagmar Babčanová, PhD. z MTF STU. Její jméno chybí v katalogu Rakouské národní knihovny a BSB eviduje jen 4 její stati z let 2010-2017, přičemž u třech je spoluautorkou. O něco málo lépe je na tom druhá oponentka dizertace rakouské exministryně prof. ing. Felicita Chromjaková, PhD., působící na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Tu sice katalog Rakouské národní knihovny rovněž nezná, nicméně BSB eviduje 18 jejích článků z let 2001-2021, jichž je většinou spoluautorkou. Srovnáme-li však její publikační výkony s mnohem mladší D. Nerudovou, která byla navíc během své dosavadní vědecké kariéry mnohem více vytěžována akademickými funkcemi, je to skutečně lepší jen o málo.

Kozyrevovo zrcadlo

Případ „Kozyrevova zrcadla“ byl ne-li největší, tedy rozhodně nejkurióznější německou akademickou aférou minulého desetiletí. Tzv. Kozyrevovo zrcadlo (někdy též Kozyrevova komora) je ezoterická pomůcka. Jedná se o prostou hliníkovou rouru (cylindr) o průměru cca 1,8 metru, která podle ezoteriků umožňuje telepatii a kontakt s mimozemskými jevy a otevírá domnělou bránu prostoru a času. Podle drážďanského ezoterika Heriberta Czerniaka má pobyt uvnitř Kozyrevova zrcadla léčebné účinky a uživatel zde „cítí univerzální kosmický rytmus“ a může se zde otevírat „kanál mezi prostorem a časem“. Snad proto Czeniak inkasuje od svých klientů za 60-minutové sezení „v nitru“ Kozyrevova zrcadla částky od 20,- do 35,- Euro (https://www.heilende-stimme.com/kozyrev-spiegel/). Uvedená hliníková roura byla pojmenována podle sovětského fyzika a astronoma Nikolaje Alexandroviče Kozyreva (1908-1983). Tento vědec ovšem onu ezoterickou pomůcku, která nese jeho jméno, ani nevynalezl, ani nepopsal, ani ji nikdy nepoužíval.

Přesto se nedá jednoznačně tvrdit, že se Kozyrev dostal do ezoterického názvosloví stejně jako příslovečný Pilát do Kréda. Kozyrev byl bezesporu mezinárodně uznávaným vědcem a dosáhl několika významných objevů v astronomii a v oblasti planetární a lunární fyziky. Jméno Kozyrev nese asteroid č. 2536. Ve 30. a 40. letech byl Kozyrev tvrdě perzekuován komunistickým režimem. V letech 1936-1946 byl vězněn, převážně ve stalinských lágrech na Sibiři. Počátkem 40. let byl dokonce odsouzen za znevažování učení Karla Marxe k trestu smrti, který však nakonec nebyl vykonán (https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%BE%D0%B7%D1%8B%D1%80%D0%B5%D0%B2,_%D0%9D%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D0%B9_%D0%90%D0%BB%D0%B5%D0%BA%D1%81%D0%B0%D0%BD%D0%B4%D1%80%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87). Kozyrev nicméně také zformuloval a rozpracoval teorii tzv. kauzální mechaniky. Šlo o osobitou představu o fyzických (materiálních) vlastnostech času, který údajně produkuje energii a tak působí na materiální jevy a procesy ve vesmíru. (Podrobněji viz zde: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9F%D1%80%D0%B8%D1%87%D0%B8%D0%BD%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D0%BC%D0%B5%D1%85%D0%B0%D0%BD%D0%B8%D0%BA%D0%B0). Tím Kozyrevova teorie částečně zpochybňovala Einsteinovu teorii relativity. Kozyrevova teorie byla sice odmítnuta většinou fyziků, nicméně se o ní mezi ruskými i západními vědci diskutovalo ještě na počátku 21. století (např. zde: http://temporology.bio.msu.ru/RREPORTS/shihobalov_prichinnaya_mehanika_kozyreva.pdf). Kozyrev sice principiálně popíral možnost vytvoření „stroje času“, avšak nevylučoval, že některé projevy lidské psychiky, např. telepatii či intuici, je možné vysvětlit spojením napříč časem.

Na jaře 2012 upozornil renomovaný německý týdeník Der Spiegel na „ezoterickou“ magisterskou práci obhájenou v předcházejícím roce na Evropské univerzitě Viadrina ve Frankfurtu nad Odrou (https://www.spiegel.de/lebenundlernen/uni/kozyrev-spiegel-masterarbeit-an-der-viadrina-uni-belegt-hellsehen-a-831305.html). Viadrina vznikla roku 1991. Hlásila se k tradici stejnojmenné, ve své době dosti proslulé univerzity, jež byla ve Frankfurtu nad Odrou založena roku 1506 braniborským kurfiřtem Joachimem I. s přivolením papeže Julia II. a v roce 1811 byla přenesena do slezské Vratislavi. Důvody založení univerzity ve Frankfurtu nad Odrou na počátku 90. let byly do značné míry politické: Měla se stát jakousi společnou, euroregionální polsko-německou univerzitou. To byl také jeden z důvodů, proč Evropská univerzita po dlouhou dobu nabízela pouze studium omezeného počtu převážně humanitních a společenskovědních oborů. V roce 2008 se Viadrina stala soukromou univerzitou a v současné době sestává z pouhých tří fakult.

Inkriminovaná magisterská práce ovšem nebyla seriózním odborným (etnologickým, sociologickým, ba ani kulturologickým) dílem, jež by se zabývalo např. užíváním Kozyrevova zrcadla v současné ezoterice, nýbrž se věnovala přímo údajným účinkům této pomůcky. Autorem magisterské práce pod názvem „Der Kozyrev-Spiegel in der Praxis“ (Kozyrevovo zrcadlo v praxi) byl berlínský ortoped Peter Conrad (https://www.psiram.com/de/index.php/Kozyrev-Spiegel), jenž práci obhájil v placeném magisterském studijním oboru „Komplementäre Medizin − Kulturwissenschaften – Heilkunde“ (komplementární medicína – kulturní vědy – léčitelství). Autor se v ní odkazoval převážně na publikace mimo oblast vědy, včetně článků v ezoterických časopisech. Nonsensuální práce záhy vzbudila rozhořčený až zděšený údiv ve vědecké obci a posléze i zájem německých médií. Práce obsahovala několik školáckých či kuriózních chyb, které vedoucí práce i oponent „přehlédli“, typicky záměnu km/s za km/h v údajích o rychlosti světla. Objevily se názory, že práce je příkladem absolutního vykolejení akademických kvalitativních standardů. Deník Die Zeit psal o průniku ezoteriků na půdu německých vysokých škol a o smazání rozdílu mezi vědou a nesmyslem. Na práci upozornil i renomovaný vědecký časopis Science, jenž ji označil za kuriozitu týdne (Science 18. 5 2012, sv. 336, s. 787-788). Vyskytla se i srovnání s Guttenbergovou dizertací, podle nichž tomuto plagiátu lze přičíst k dobru přinejmenším to, že přinášela smysluplný a vědecky obsažný text, zatímco práce z Viadriny je prostě jen nesmysl. P. Conrad mimo jiné experimentálně „zkoumal“, zda Kozyrevovo zrcadlo vedle kontaktu s mimozemskými jevy a zemřelými lidmi usnadňuje také předpovídání budoucnosti (jasnovidectví). Dospěl přitom k „senzačnímu“ závěru, že prý Kozyrevovo zrcadlo učinkuje. Potvrzoval tak svéráznou „slabou kvantovou teorii“ (Weak Quantum Theory, WQT), na jejímž formulování se pár let předtím podílel vedoucí práce H. Walach.

Německý klinický psycholog, homeopatický léčitel a teoretik vědy Harald Walach (nar. 1957) byl v Německu od počátku 90. let propagátorem akupunktury, homeopatie a dalších metod komplementární, resp. alternativní medicíny. V letech 1998-2000 se zabýval výzkumem parapsychologie. V roce 1998 se habilitoval pro obor psychologie na evropsky špičkové univerzitě ve Freiburgu im Breisgau. Zřejmě i kvůli jeho poněkud pochybnému zaměření se mu po habilitaci nepodařilo získat odpovídající místo, takže nakonec přijal profesuru na Viadrině, kde byl zároveň jmenován ředitelem univerzitního Institutu transkulturních zdravotnických věd (Institut für transkulturelle Gesundheitswissenschaften) (https://de.wikipedia.org/wiki/Harald_Walach). Zmíněné profesorské místo nebylo ovšem řádnou, nýbrž nadační profesurou financovanou z prostředků firem produkujících přírodní léčiva a homeopatika (https://www.psiram.com/de/index.php/Institut_f%C3%BCr_transkulturelle_Gesundheitswissenschaften_der_Europa-Universit%C3%A4t_Viadrina). Conradův magisterský opus označil Walach za „vynikající experimentální práci“.

Na obskurní charakter Institutu transkulturních zdravotnických věd (IntraG) se poukazovalo již od Walachova nástupu. Medializace kauzy Kozyrevova zrcadla vedla k tomu, že se případu věnovala pozornost německá Vědecká rada (Wissenschaftrat). Ta je od roku 1958 hlavním poradním grémiem spolkové vlády pro záležitosti vědy a vysokých škol a je složena ze zástupců delegovaných německou konferencí rektorů a několika veřejnoprávními vědeckými společnostmi. Do její kompetence patří mj. evaluace vědeckého výzkumu a akreditace studijních oborů na německých vysokých školách. Věcně se případem práce o Kozyrevově zrcadle zabývala v létě 2012 braniborská zemská komise pro strukturu vysokých škol, zatímco Viadrina ve stejné době označovala kritiku této práce v odborném tisku a v médiích za dehonestační kampaň nejen proti IntraG, nýbrž i proti celé univerzitě. Braniborská komise navrhla ukončení studijního programu „komplementární medicína – kulturní vědy – léčitelství“ a doporučila vyřazení IntraG ze svazku univerzity. Viadrina toto doporučení nerespektovala a v únoru 2013 rozhodla o dalším setrvání IntraG ve svazku univerzity za podmínky, že do dvou let naváže spolupráci s některou lékařskou fakultou. V červenci 2015 IntraG ohlásil, že dojednal kooperaci s Lékařskou univerzitou (Uniwersytet Medyczny) v Poznani. K realizaci spolupráce však již nedošlo, neboť byl pozastaven výše uvedený studijní program a následně došlo i ke zrušení celého IntraG. Polští studenti IntraG přešli většinou na Lékařskou univerzitu do Poznaně, kam je následoval i H. Walach. Spolupráci s ním poznaňská univerzita ukončila v létě 2021, kdy se začal odborně a veřejně profilovat jako koronavirový antivaxer.

Podobné kuriózní pasáže, jimiž se vyznačovala magisterská práce o Kozyrevově zrcadle, lze zaznamenat i v dizertaci exministryně Aschbacherové, tedy v kvalifikační práci vyššího stupně. Podle všeho však zatím jaksi nikoho na Slovensku ani nenapadlo, že jde o vážný problém, kterým by bylo třeba se důkladně zabývat. Tím méně pak nikomu − ani na slovenském ministerstvu školství, ani kdekoli jinde − nepřišlo na mysl, že by bylo přinejmenším na místě odejmout, či alespoň pozastavit MTF STU akreditaci studijního programu priemyselné manažérstvo, provést kvalifikovanou mezinárodní evaluaci Ústavu priemyselného inžinierstva a manažmentu jmenované fakulty, jehož zástupkyní ředitele je doc. Babčanová, oponentka plagiátu rakouské exministryně. A v případě nízké evaluace přirozeně také zvážit zrušení uvedeného ústavu, nebo přinejmenším provést jeho zásadní reorganizaci.

Reakce Slovenské technické univerzity

První reakce MTF STU poté, kdy S. Weber zveřejnil dokumentaci plagiátu Ch. Aschbacherové a dotyčná odstoupila z funkce, byla skandální. V den odstoupení ministryně 11. ledna 2021 napsal děkan MTF STU prof. ing. Miloš Čambál, CSc. ve vydaném prohlášení, že že celé štúdium Mag. (sic! – pozn. P. K.) Aschbacher prebehlo v súlade s príslušnou legislatívou STU a Slovenskej republiky a neboli zistené žiadne pochybenia ani zo strany študentky, ani zo strany MTF STU.“ Toto prohlášení doplnil alibistickým, pro mne osobně až neuvěřitelným tvrzením, že „protokol o kontrole originality v Centrálnom registri záverečných prác (CRZP) vykazuje zhodu 1,15% (zvýrazněno M. Čambálem), na základe čoho z pohľadu slovenskej legislatívy nebol žiadny dôvod prácu spochybňovať.“ (https://www.mtf.stuba.sk/sk/diani-na-mtf/aktuality/stanovisko-mtf-stu.html?page_id=15248). Totéž tvrzení opakoval prof. Čambál i v televizním rozhovoru, kde tvrdil, že podle jediného „relevantného zdroja“, který se na Slovensku používá k analýze plagiátorství, tj. Centrálného registra záverečných prác, byla shoda jedno percento (https://www.youtube.com/watch?v=WcHigLyAI94). Čambálovo prohlášení obsahovalo též následující arogantní, až agresívní ohrazení: „Napriek ...stanovisku MTF STU, niektoré médiá a následne aj iné „externé subjekty“ už urobili „vlastný záver“ a ten masívne publikovali, čím bez overenia relevantných podkladov podľa nášho názoru poškodili dobré meno fakulty a celej univerzity.“

Centrální registr závěrečných a kvalifikačních prací (CRZP), který vede Centrum vedecko-technických informácií Slovenskej republiky (CVTI SR), sám sebe prezentuje jako „systém na odhaľovanie plagiátov“ a „kontrolu originality“ (https://crzp.cvtisr.sk/). Navzdory tomu jím prošla mj. desítka dizertací německých a rakouských absolventů, které v posledních čtyřech letech na bratislavských vysokých školách zdokumentovala renomovaná německá antiplagiátorská platforma VroniPlag.

Když se v první polovině roku 2018 na VroniPlagu začaly množit dokumentace rozsáhlých plagiátů z Univerzity Komenského, Panevropské vysoké školy a Univerzity sv. Alžbety, dotázal jsem se písemně ředitele CVTI SR prof. Jána Turni mj. na to, jak je možné, že antiplagiátorskou kontrolou CRZP prošla závěrečná práce, kterou platforma VroniPlag zdokumentovala jako 100 % plagiát. To byl výsledek v dosavadní činnosti platformy VroniPlag naprosto nevídaný. Prof. Turňu jsem rovněž se vší naléhavostí upozornil, že se jedná o velmi závažnou skutečnost jak pro současnou a budoucí reputaci slovenského vysokého školství, tak i pro renomé CVTI SR. Na můj e-mail mi odpověděl téměř obratem ředitel sekce podpory vědy CVTI SR Ľubomír Bilský (e-mail ze 6. 6. 2018). Sdělil mi, že „za vyhodnotenie protokolu o kontrole originality zo systému ANTIPLAG“ odpovídá příslušná vysoká škola. Dále jeho odpověď obsahovala následující podstatné upozornění: „To, že index podobnosti v protokole je 0 %, ešte neznamená, že práca nie je plagiátom. VŠ sú informované o tom, že nami prevádzkovaný systém je primárne orientovaný na práce písané v slovenskom jazyku, keďže porovnávací korpus, vrátane samotného CRZP, obsahuje v prevažnej miere slovenské texty a dokumenty (sic! – pozn. P. K.). Z tohto dôvodu sú VŠ inštruované, aby prácam v iných jazykoch venovali zvýšenú pozornosť a nespoliehali sa v týchto prípadoch na výstupy z národného antiplagiátorského systému.“

Jasně řečeno: Slovenský CRZP nedisponoval v roce 2018, na rozdíl od platformy VroniPlag či S. Webera, antiplagiátorským softwarem, který by dokázal detekovat plagiáty v cizích jazycích. To by jistě nevadilo, ovšem pouze za teoretického předpokladu, že by kontroloval pouze práce ve slovenském jazyce. Bohužel však CRZP prováděl „kontrolu orinality“ i u cizojazyčných prací, pouze slovenské vysoké školy alibisticky upozorňoval, že mají cizojazyčným pracím věnovat „zvýšenou pozornost“. Případ exministryně Aschbacherové svědčí o tom, že kvalitní antiplagiátorský software (ať už zaměřený na německé či anglické texty nebo jazykově agnostický), který by umožnil detekovat plagiáty cizojazyčných kvalifikační prací, nezakoupil CVTI SR ani v roce 2020, přestože o nutnosti jeho pořízení velmi dobře věděl už v červnu 2018. Navíc je zřejmé, že reputační škody, které vznikly slovenským vysokým školám, byly přinejmenším o dva číselné řády vyšší, než by zřejmě stálo pořízení i toho nejkvalitnějšího softwaru, který byl v daném okamžiku na trhu k dispozici. Pokud už jsou na tom některé slovenské vysoké školy a fakulty skutečně odborně tak špatně, že musí „kontrolu originality“ provádět primárně antiplagiátorskými softwary, a nikoli jinde obvyklým řádným a soustavným vedením závěrečných kvalifikačních prací, měly by se alespoň postarat o to, aby měly dostatečné nástroje k takovéto kontrole i u cizojazyčných prací. (Ostatně jim takto pravděpodobně unikají nejen plagiáty cizojazyčných prací, ale i překladové plagiáty ve slovenštině.) Ještě před nedávnem tomu tak na Slovensku nebylo a „kontrola originality“ vysokoškolských závěrečných prací tam byla z velké části jen bezobsažnou floskulí převzatou zřejmě ze směrnic Evropské unie.

Domnívám se, že i prof. Čambál by považoval za nestydatého darebáka např. lékaře‐neurochirurga, který by u pacienta, jenž podle posmrtného ohledání zemřel na rozsáhlý mozkový tumor, tvrdil, že vyšetření tento zdravotní problém neukázalo. A pak by vyšlo najevo, že tomu tak bylo proto, že příslušná nemocnice neměla k dispozici počítačový tomograf ani magnetickou rezonanci... Mám pocit, že by i Čambál pokládal téhož neurologa za odpudivého a cynického gangstera, kdyby to samé tvrdil do televize. Existuje však ještě další důvod, proč Čambál propásl dobrou příležitost mlčet. Podle dalšího zjištění S. Webera byl oponentem stati „Brain Gain am Beispiel Österreich“ z roku 2016, jejímiž spoluautory byli mj. Aschbacherová a prof. Sablik. Tato stať byla plagiátem, neboť byla z velké části bez citace oprásknutá z interního materiálu rakouského Spolkového ministerstva pro vzdělávání, vědu a výzkum z roku 2014 (https://plagiatsgutachten.com/blog/aschbacher-plagiierte-auch-das-bmwfw/). Čambál je tedy do plagiátorské kauzy Aschbacherová přímo namočený a nelze od něj očekávat nic jiného než výmluvy, mlžení a tvrzení, že vše bylo v pořádku. Pokud se už děkan Čambál mermomocí chtěl ke kauze Aschbacherová veřejně vyjadřovat, měl začít vysvětlením, jak je možné, že tento nehorázný plagiát doporučil k uveřejnění. Pochybuji o tom, že by Čambálovo doporučení zmíněného plagiátu bylo pouhým projevem jeho odborné nekompetentnosti... Ve frapantním rozporu se skutečností bylo také Čambálovo stále opakované tvrzení, že studium Ch. Aschbacherové bylo souladu s legislatívou (myšlena tím platná právní úprava) Slovenské republiky (viz níže).

Samotná STU na kauzu Aschbacherová reagovala den po děkanu Čambálovi v poněkud vstřícnějším tónu, nicméně také alibisticky. Ve svém prohlášení sdělila, že zřídila „...osobitnú komisiu pod vedením prorektora Alojza Kopáčika, ktorá všetky pochybnosti súvisiace so spomínanou prácou preverí“. Tehdejší rektor STU prof. Miroslav Fikar ujistil, že „závery, ku ktorým komisia príde, zodpovedne vyhodnotíme a využijeme na ďalšie zvýšenie úrovne záverečných prác“. Zbývající část dosti dlouhého prohlášení tvoří varování před předčasnými závěry, floskule o dobrém jménu STU a konstatování, že vedení MTF přivítalo jmenování výše uvedené komise. Velmi zarážející byl i celkový přístup STU, která kauzu Aschbacherová vnímala (jen) jako případ, který je třeba vyhodnotit, a nikoli jako závažný mezinárodní reputační problém.

Císařovy nové šaty

Koncem ledna 2021 jsem v této souvislosti písemně upozornil rektora Fikara, že „k odhalení plagiátu ... došlo nikoli na základě kontrolních mechanismů Vaší univerzity, či CVTI SR, ... nýbrž externím zahraničním specialistou.“ A že tedy v tomto případě nešlo o „mediální“ odhalení či kritiku, nýbrž o výsledek vysoce kompetentní a detailní analýzy a že jeho vyjádření ohledně plagiátu Ch. Aschbacherové pokládám za přinejmenším zlehčující, ne­­­-li zavádějící. Velmi důtklivě jsem rektora Fikara upozornil, že jeho tvrzení, že MTF STU při posuzování „dizertačnej práce postupovala v súlade s platnými pravidlami“, neodpovídá skutečnosti. V této souvislosti jsem mu připomenul, že platný slovenský zákon č. 131/2002 o vysokých školách v platném znění stanoví v § 54, odst. 1, zcela jasně, že dizertační práce je vlastní příspěvek studenta zaměřený na získání vědeckých poznatků založených na současném stavu vědy, "ktorý je výsledkom vedeckého bádania a samostatnej tvorivej činnosti v oblasti vedy alebo techniky...". Plagiát Ch. Aschbacherové, za který na STU získala doktorát, něco takového ani vzdáleně nepřipomínal. Především jsem ale rektora Fikara požádal o to, aby „nechal co možná nejdříve zveřejnit podklady týkající se obhajoby dizertační práce Ch. Aschbacherové na STU, ... zejména ... úřední protokol o průběhu obhajoby, včetně podepsaného rozhodnutí příslušné komise, o posudek vedoucího práce a o posudky obou oponentek.“ (Odpověď rektora Fikara se nesla v duchu jeho předchozího prohlášení.)

Po rektorovi STU jsem tedy požadoval, aby šetření kauzy Aschbacherová probíhalo, ve vztahu k vědecké obci i širší veřejnosti, transparentně, jak tomu bývá v podobných případech na německých univerzitách. Bylo by to na místě: Dizertace Ch. Aschbacherové byla odevzdána 31. května 2020, tedy v době koronavirového lockdownu. Mé apely byly, dle očekávání, zcela zbytečné: Posledními dokumenty, které STU zveřejnila k práci Ch. Asbacherové byl její autoreferát a sdělení, že 26. srpna 2020 práci obhájila. O tom, jakým způsobem a za jakých okolností obhajoba v sídle MTF v Trnavě proběhla, jsme se dosud od STU nedozvěděli vůbec nic.

Stejně tak STU neuveřejnila posudky práce, aby bylo možné si udělat jasnější obraz toho, jaké uvedli vedoucí práce a obě oponentky důvody k udělení doktorátu za očividnou, při bližším pohledu až kuriózní slátaninu... Skutečné důvody jejich jednání byly zajisté jiné, než jaké uvedli v posudcích. Je téměř jisté, že se na MTF STU v Trnavě před půldruhým rokem odehrála odpudivá fraška v duchu proslulé Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty, tentokrát pod názvem pod názvem Ministerkina vedecká práca. Nemyslím si, že by vedoucí práce, oponenti a členové hodnotící komise měli pro své jednání zásadně odlišné motivy oproti těm, které Andersen působivě popsal ve své pohádce. Ty by se daly obecně vyjádřit spojením „získání výhody“. Na rozdíl od pohádky se na STU nenašel ani jediný spravedlivý či pravdomluvný, ať už jakéhokoli věku a postavení, jenž by dokázal nahlas říci, jak se věci skutečně mají...

V případě univerzity, která s takovým nasazením bojuje za zachování akademické samosprávy, mě nicméně zaráží, že jejím studentům (z nichž nepochybně naprostá většina dosáhne svých titulů řádně, poctivě a na základě kvalitativně odpovídajících odborných či vědeckých výkonů) nevadí, když z jejich diplomů někteří docenti a profesoři dělají už dopředu toaletní papír.

Jmenováním komise prorektora Kopáčika kauza Aschbacherová pro STU zřejmě skončila a STU se k ní od té doby nevyjadřuje. Po více než roce je zřejmé, že STU kauzu Aschbacherová zametla pod koberec. Rektor Fikar byl ze svého úřadu odvolán v dubnu 2021 prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Novým rektorem STU byl v září 2021 zvolen devětašedesátiletý dlouholetý profesor MTF Oliver Moravčík. Alojz Kopáčik přestal být prorektorem. Je více než příznačné, že nový rektor Moravčík aféru Aschbacherová ani slovem nezmínil ve svém vánočním projevu, v němž bilancoval rok 2021 (https://www.youtube.com/watch?v=yMiXVId8-o8). Od akademického funkcionáře země, kde byli ještě v minulém roce plagiátory vysokoškolských kvalifikačních prací dva z nejvýše postavených ústavních činitelů (premiér Matovič a předseda parlamentu Kollár) a ministr školství (Gröhling), ostatně bylo sotva možné očekávat cokoli jiného. Dalo by se to vyjádřit parafrází titulu filmu proslulého italského režiséra Damiana Damianiho: Vyšetřování probíhá, zapomeňte. I když ve slovenských poměrech to možná lépe vystihuje titul jedné z knih spisovatele Dominika Dána: Popol všetkých zarovná.

Zásadním problémem slovenských doktorátů, které byly do roku 2020 získány na základě plagiátů či jiným závadovým jednáním, je, že není možné je zpětně odejmout. Ustanovení, podle něhož lze odejmout doktorát získaný na základě plagiátu či jiným závadovým způsobem, je součástí slovenského vysokoškolského zákona teprve od roku 2021 a není možné je aplikovat retroaktivně. Z toho automaticky vyplývá, že slovenské doktoráty získané do roku 2020 jsou věčné, i kdyby za nimi stál sebepochybnější odborný výkon, sebevětší podvod či sebeskandálnější falzifikace. Jen o málo lepší situace panuje ostatně i v České republice: Zde podle ustanovení platného znění vysokoškolského zákona lze sice odejmout doktorát, avšak promlčecí lhůta obnáší pouhé tři roky. (Na prosazení takto krátké lhůty se významně podílel tehdejší rektor UK Zima.) Pro srovnání: V Rakousku je promlčecí lhůta u dizertačních prací 30 let, v Německu je vědecky závadové jednání u dizertačních a habilitačních prací nepromlčitelné. Svědčí o tom např. případ bývalé německé ministryně pro vědu a vzdělávání Annette Schavanové, jíž v roce 2013 odňala univerzita v Düsseldorfu doktorát po bezmála 33 letech, za plagiát její dizertace z roku 1980. Stalo se tak navzdory tomu, že případ A. Schavanové byl z hlediska plagiátorství a závadového jednání, řekněme, hraniční a nikoli zcela nesporný.

Zmíněné slovenské i české „věčné doktoráty“ udělované německým a rakouským plagiátorům na slovenských a českých univerzitách představují v Rakousku a ve Spolkové republice Německo (SRN) dlouhodobě vnímaný citelný problém. Doktorát je totiž zvláště v SRN kvalifikačním předpokladem k získání mnoha prestižních a lukrativních pozic nejen v akademických a vědeckých institucích, nýbrž i ve veřejné sféře obecně. Přibližně od poloviny předcházejícího desetiletí zaznívají v Německu ve veřejných diskusích a zřejmě i na některých zemských ministerstvech školství hlasy požadující, aby SRN přestávala uznávat doktoráty ze Slovenska, někdy i doktoráty z České republiky. Je přirozené a zcela pochopitelné, že s každým (dosud pokaždé nevyřešeným) novým zdokumentovaným plagiátem německého či rakouského absolventa doktorského studia na slovenské nebo české vysoké škole tyto hlasy sílí. Případné rozhodnutí o neuznávání doktorátů ze slovenských a českých univerzit v SRN by znamenalo velmi citelné omezení kariérních perspektiv absolventů slovenských a českých univerzit a vysokých škol. Obětí darebáctví několika jedinců či malých partiček a také pohodlnosti, alibismu či zbabělosti vysokoškolských funkcionářů by se tak mohly stát v budoucnu tisíce absolventů, zejména těch kvalitních a poctivě pracujících.

V případě Ch. Aschbacherové mohla STU doufat v to, že problém s „věčným doktorátem“ za ni vyřeší Rakušané, přesněji řečeno Fachhochule Wiener Neustadt, kde exministryně získala magisterskou hodnost (Mag.) za diplomovou práci, kterou S. Weber rovněž zdokumentoval jako plagiát. Se ztrátou této hodnosti by Aschbacherová automaticky přišla i o doktorát. Žel, a k velké smůle STU, nestalo se tak. Rakouská agentura pro vědeckou integritu (Österreichische Agentur für wissenschaftliche Integrität, ÖAWI) dospěla koncem září 2021 k alibistickému závěru, že diplomová práce Ch. Aschbacherové vykazuje sice nedostatky v dodržování zásad správné vědecké praxe, ale nelze v ní prokazatelně zaznamenat úmysl podvádět. Doporučila proto magisterskou hodnost exministryni ponechat. K podobně alibistickému závěru v duchu, že kvalifikační práce je sice vědecky pochybná slátanina, ale není jisté, že pisatel vědomě podváděl, dospěla před několika lety příslušná komise univerzity v Gieβenu ve VroniPlagem zdokumentovaném případě právnické dizertace nynějšího německého spolkového prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera. Verdikt ÖAWI ohledně diplomové práce Ch. Aschbacherové vyvolal velmi rozčilenou a pobouřenou reakci S. Webera: Rakouský analytik dokonce obvinil předsedu příslušné komise ÖAWI, renomovaného švýcarsko‐německého germanistu a literárního vědce Philippa Theisohna z univerzity v Curychu, z předpojatosti. To Weber odůvodňoval tím, že se Theisohn mj. v době diskusí kolem (nutno zdůraznit: hraniční) plagiátorské kauzy A. Schavanové případ veřejně zlehčoval a vyslovoval se ve prospěch obviněné pisatelky. Podstatné je, že v Rakousku se problém s doktorátem exministryně Aschbacherové nevyřešil. Tento „věčný doktorát“ tak bude nepřehlédnutelným biľagem na mezinárodní reputaci STU ještě dlouho a zmizí teprve ve chvíli, kdy buď zanikne STU, nebo „doživotní doktorka“ odejde na věčnost. S ohledem na to, že se nyní 38-leté paní Mag. Christině Aschbacher, PhD. sluší (jako každé lidské bytosti) popřát, aby jí Bůh dal zdraví a dlouhá léta, bude to možná trvat i déle než půl století...

V souvislosti s kauzou Aschbacherová se v rakouských médiích mihly spekulace, že vedoucí ani obě oponentky dizertační práce neovládají německý jazyk, tedy jazyk dizertační práce. Tato spekulace není tak nemístná, jak by se mohlo na první pohled zdát: Všichni tři jsou podle evidence BSB pouze autory publikací v angličtině a slovenštině, v drtivé většině navíc vydaných na Slovensku. Všichni tři pak zaujali od propuknutí aféry Aschbacherová pozici mrtvého brouka, resp. mrtvých berušek. Od poloviny 90. let jsem publikoval v odborném tisku více než stovku recenzí německojazyčných vědeckých publikací z oborů historických a právních věd. Nemalou část z nich tvořily dizertační práce z německých, rakouských a švýcarských univerzit. Pokud by se vůči mně nějaké německé či rakouské médium (a nemusel by to být právě největší rakouský deník Die Presse) dopustilo insinuace, že neovládám jazyk publikací, které recenzuji, tj. že neumím německy, patrně bych se prostě jen telefonicky spojil s příslušným novinářem nebo jeho šéfredaktorem a během 2-3minutového rozhovoru bych mu věc vysvětlil a požádal ho o opravu. Pokud by si to nenechal vysvětlit, tak bych mu to dokázal i verbálně vytmavit. Jak postřehl již koncem předminulého století anglický spisovatel Jerome Klapka Jerome, je němčina jazykem pro tento účel velmi zdatným...

Český epilog aneb čeho se dočkáme ve Zlíně?

Jak již zmíněno, působí jedna z oponentek plagiátu Ch. Aschbacherové prof. Felicita Chromjaková na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB), tedy na české univerzitě (https://fame.utb.cz/contacts/prof-ing-felicita-chromjakova-ph-d/). Dotyčná je od roku 2018 také členkou zastupitelstva Kysuckého Nového Mesta (https://www.kysuckenovemesto.sk/download_file_f.php?id=1549606). Není známo, co přesně napsala prof. Chromjaková do posudku dizertace Ch. Aschbacherové. Zcela nesporné je, že doporučila jako podklad k udělení doktorátu již na první pohled suspektní práci na úrovni slabé bakalářky, která se navíc při detailnější analýze ukázala jako rozsáhlý plagiát. Je tedy na místě, aby rektor UTB prof. ing. Vladimír Sedlařík požádal prof. Chromjakovou, aby uveřejnila svůj posudek a aby své jednání v případě plagiátu dizertace Ch. Aschbacherové veřejně a co možná plausibilně vysvětlila. Obávám se nicméně, že v této chvíli existují pouze dvě možnosti: Buď je prof. Chromjaková odborně zcela nekompetentní, nebo (což se mi, žel, jeví jako mnohem pravděpodobnější) se vědomě podílela na falšování výsledků vědecké práce. (Na druhou možnost jasně upozornil již v lednu 2021 S. Weber.) Obě uvedené možnosti prof. Chromjakovou do značné míry diskvalifikují pro akademickou pozici, kterou v současné době zastává.

Jeden závažný případ falšování vědeckých výsledků (kauza zvoleného rektora Mendelovy univerzity v Brně prof. Vojtěcha Adama) u nás kulminoval na přelomu letošního ledna a února. V souvislosti s tímto případem vydalo předsednictvo České konference rektorů 26. ledna 2022 stanovisko, v němž prohlašovalo, že se „rozhodně a důrazně distancuje od jakéhokoli porušování etických zásad na půdě vysokých škol ČR, ať už se týkají vědecké, výzkumné či vzdělávací oblasti“ a konstatovalo, „že dodržování obecných zásad a principů akademické integrity a etiky ve vědě, výzkumu a s tím spojené publikační činnosti považuje za jednu ze základních a nezpochybnitelných hodnot seriózní vědecké a výzkumné práce.“ Z toho, že rektor zlínské UTB Sedlařík nevydal ke stanovisku předsednictva České konference rektorů vlastní odlišné votum, je nutno dovodit, že se s ním ztotožňuje. Doufám tedy, že zmíněnou „základní a nezpochybnitelnou hodnotu“ bude schopen aplikovat také při posuzování jednání prof. Chromjakové z předminulého roku. Přísně vzato: V případě V. Adama šlo pouze o problém jedné české univerzity, byť se širším mezinárodním dosahem. Prof. Chromjaková se svou nekompetentností, či závadovým jednáním podstatně podílela na vzniku závažné turbulence v nejvyšším orgánu výkonné moci sousedního, spřáteleného státu, navíc v době jedné z vrcholících vln koronavirové epidemie... Kauza Aschbacherová zůstává mimo jiné také dosud neřešeným problémem UTB, a proto si dovoluji rektora Sedlaříka tímto veřejně vyzvat, aby se s ní v duchu proklamovaných hodnot vypořádal

Autor: Petr Kreuz | pátek 22.4.2022 18:43 | karma článku: 13.72 | přečteno: 1001x

Další články blogera

Petr Kreuz

Oznámení Národnímu akreditačnímu úřadu MŠMT z 19. března 2021

S ohledem na mediální diskuse posledních dnů dávám k dispozici znění svého oznámení Národnímu akreditačnímu úřadu MŠMT z 19. 3. 2021 ve věci plagiátů a úplatného zprostředkování doktorského studia na Mendelově univerzitě.

20.12.2022 v 13:38 | Karma článku: 33.99 | Přečteno: 2153 | Diskuse

Petr Kreuz

Odvrácení reputačních škod na brněnské Mendelově univerzitě?

Rektorka Mendelovy univerzity v Brně prof. Danuše Nerudová veřejně vyzvala svého zvoleného nástupce prof. Vojtěcha Adama k rezignaci. Důvodem výzvy je nedodržování etiky vědecké práce a porušování zásad správné vědecké praxe.

30.1.2022 v 13:05 | Karma článku: 33.34 | Přečteno: 10352 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.16 | Přečteno: 128 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.46 | Přečteno: 516 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 189 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.12 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1828

Archivář a historik. Specialista na dějiny práva a kriminality. Ve volném čase se zajímám o folk, který vnímám především jako zpívanou poezii. Solidně ovládám ruštinu a němčinu Člen TOP 09 (2010-2019).

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...